Čím více někdo říká "jsem zde racionální", tím více je posedlý pocity, které jednoduše nedokáže rozpoznat, protože byl tak odcizen od toho, aby je cítil. Takových lidí je plná technika. Kdo se nemůže skutečně vyhřívat v radosti z výhry nebo Cítím se úzkostlivě, i když 999 z 1000 lidí by řeklo "do prdele, podívej se, co máš". Myslí si, že mluví o faktech, zatímco ve skutečnosti chrlí toxické vibrace. Děje se to proto, že tito lidé si vybudovali lepší obranu proti odmítnutí a selhání. Zdá se, že toto brnění otupuje bolest ze ztráty, což jim umožňuje jít do vyčerpávajících bitev den za dnem. Žel, je to právě ta zbroj, která ztěžuje pronikání radosti a díku. A aby viděli, co skutečně řídí jejich chování pod povrchem. Pocity jen tak nezmizí. Zavrtávají se hluboko, až se jednoho dne, o několik let později, tak či onak dají poznat. Stane se něco nevysvětlitelného a naprosto šokujícího. Je to jen otázka času.