Každý rok babička trvala na tom, že poslední ozdobu pověsí sama. Byl to malý, popraskaný skleněný zvoneček. Nic složitého. Jedny o Vánocích se ke stromku nedostala. Rodina se hádala, kdo ji pověsí. Staré rány se znovu objevily. Staré zášti se vrátily jako duchové v třpytkách. Nakonec nejmladší vnouče vylezlo na židli a umístilo zvonek blízko vrcholu. Uvnitř byla složená poznámka, kterou nikdo nikdy neviděl. Stálo tam: "Až tu nebudu, nebojuj se o mě. Miluj hlasitěji. Odpusť rychleji. Budu tady." Ten rok se strom cítil plnější než kdy dřív. Každá rodina má určitou bolest a jizvy, které se zdají být nemožné vyléčit. A možná jsou, ale stále se můžeme snažit milovat. Bůh ví, že většině lidí nechybí další iPhone, auto ani šperky. Nic není cennější než sdílet LÁSKU s ostatními. Možná jsi JEDINÁ, kdo udělal tyto Vánoce pro toho jednoho člověka, který hladoví po LÁSCE. "Blahoslavení jsou mírotvůrci, neboť budou nazýváni Božími dětmi." Matouš 5:9 Bůh je dobrý!