Často přemýšlím, proč pro mě starší hry (z 80. a 90. let) mají tak vysokou emocionální hodnotu, zatímco moderní hry (téměř vše po začátku 2000. let) ne. Myslím, že to není jen z jednoho důvodu, ale z několika. První je dost zřejmá, druhá mi dnes jasnější, třetí je realita, ve které dnes žijeme. 1) Když jde o minulost, máme tendenci si většinou pamatovat, co bylo dobré a co se nám líbilo. Tak prostě funguje lidský mozek a paměť. To platí i pro filmy, hudbu a další věci z naší minulosti. 2) Hry v 80. a 90. letech nemusely soupeřit s masovými médii a smyslovým přetížením, kterému čelíme dnes. Hry v 80. letech byly více "magické" v tom smyslu, že vám umožnily ponořit se do fiktivního/fantastického světa, stejně jako byste to udělali s velkou knihou nebo filmem. Podle dnešních měřítek nevypadaly realisticky, ale stimulovaly mysl a smysly, takže jste mohli dohromady doladit a vytvořit si vlastní svět při hraní. V 80. letech jsme měli 3 televizní kanály, jeden otočný telefon, samozřejmě žádné sociální sítě, internet, mobilní telefony ani streamování. Vím, že internet rostl v 90. letech, byly k dispozici první mobilní telefony, objevilo se více televizních stanic – ale pořád žádné sociální sítě, žádné streamování, žádné "mediální přetížení" jako dnes. Hra v devadesátých letech mohla mít stále tu magii, protože tolik nesoupeřila s jinými digitálními rozptýleními. Nejdřív jsme si museli o hrách přečíst v tištěných časopisech a pak počkat, než je koupíme (fyzický produkt, v obchodě), očekávání a radost byly s tím spojené. 3) Dnes je herní průmysl miliardovým byznysem, často založeným na mikrotransakcích, návykové hratelnosti, dospělý a většinou řízený veřejně obchodovanými společnostmi, kde vládnou finanční ředitelé. Máme nekonečné možnosti, pokud jde o streamování, jsme neustále propojeni/online a sociální média (a AI harampádí) jsou neustále přítomné. Naše mozky zvládnou jen omezené množství vstupů, zatímco dnes je k dispozici více her než kdy dřív (například Steam, Roblox a mnoho dalších). Není divu, že dnes ke hrám nemáme stejné emocionální pouto. Aspoň tak to vidím já. Pokud se mě zeptáte na jakoukoli hru před rokem 2000, mohu vám o ní hodně říct a co pro mě znamenala. Zeptejte se mě na to samé u jakékoli hry po začátku 2000. let a většinou ode mě čekáte prázdný pohled.