Poprvé v historii Evropské unie poskytlo 24 členských států válečnou půjčku zemi mimo Unii. Nejde o technický detail, ale o kvalitativní změnu. Logika půjčky je jasná: kdo půjčuje peníze, chce je zpět. V tomto případě není splácení vázáno na ekonomický růst nebo stabilizaci, ale na vojenské vítězství. Aby tyto peníze byly někdy získány zpět, muselo by být Rusko poraženo. To není logika míru, ale logika války. Válečná půjčka nevyhnutelně zajímá své finančníky o pokračování a eskalaci konfliktu, protože porážka by znamenala i finanční ztrátu. Od tohoto okamžiku už nemluvíme jen o politických nebo morálních rozhodnutích, ale o tvrdých finančních omezeních, která tlačí Evropu jedním směrem: do války. Bruselská válečná logika se proto vyostřuje. Nejde o zpomalení, ne o uvolnění, ale o institucionalizaci. Riziko je dnes větší než kdy dříve, protože pokračování války je nyní spojeno s finančním zájmem. Maďarsko záměrně nevkročuje na tuto nebezpečnou cestu. Neúčastníme se iniciativ, které by účastníky motivovaly k prodlužování války. Nehledáme rychlou cestu do války, ale východ směrem k míru. Nejde o izolacionismus, ale o strategickou střízlivost. To je v zájmu Maďarska a dlouhodobě i Evropy.